Příběh

Říkalo se, že v severní vrchovině stojí podivný statek. Říkalo se, že tomu statku se místní obloukem vyhýbají. Říkalo se, že na statku sídlí černokněžná svita. A přesto se občas některý poutník na statek vydal, přičemž důvody míval různé: ušlechtilé, zištné i patetické. Někteří z těchto návštěvníků se do vsi vraceli zrudlí hanbou, neboť černokněžní mistři se jim krutě vysmáli, a ještě jim přičarovali ohyzdný pazneht. Jiní se nevrátili. Říkalo se však, že někteří z nich byli po mnoha letech spatřeni jako přední rádcové císařů, církevních hodnostářů či hlav cechů. Vyžadovalo velkou odvahu či bláznovství vydat se k tomu zlořečenému místu. Ať tak či tak – ti, co se vydali směrem k černokněžnému statku, odtud nikdy neodešli stejní.