Co děláme? Pomáháme zapomenutému vstát z popela. Naše akce se konají na památkách a v místech dotčených historií. Přispíváme k tomu, aby tato místa dál nechátrala, podílíme se na jejich údržbě.

Jací jsme? Každý jsme jiný, ale spojuje nás obdiv k tomu, co bývalo. Rádi strávíme víkend na starém hradě, nebo zámku, rádi nasajeme jejich atmosféru. Poznáváme minulost i současnost, stejně jako sebe i ostatní. A užíváme si to.

Aktuality
Fénix je pro mě prací i zálibou, říká předseda článku
Tess   
14.2.2014

Rozhovor s Tomášem Vrabcem, alias Bastym, mladým předsedou, kterého si členové základního článku hnutí Brontosaurus Fénix zvolili do svého čela už druhým rokem. O své kandidatuře, dětství a životním mottu.

Jak to vnímáš, když tě takhle oslovuji „pane předsedo“?
Abych řekl pravdu, s oslovením pane předsedo mám jistý problém, jelikož většinou je používán v poněkud, ne vyloženě hanlivém, ale nadneseném duchu.

Děláš předsedu už druhým rokem, jaký vnímáš rozdíl mezi situací loni a letos?
Musím přiznat, že je to pro mě trošku změna. Když jsem byl poprvé zvolen, bylo to víceméně z nedostatku jiných kandidátů, ale teď podruhé už to bylo tak, že jsem i chtěl být zvolen, protože jsem chtěl pokračovat v práci a vlastně i zálibě, kterou pro mě Fénix je. To je taková práce-nepráce, spíš práce pro radost, což se jen tak někomu nepovede.

Co ta práce vlastně obnáší?
Ne zas tolik. Mojí hlavní náplní je „dokopat“ všechny naše členy k tomu, aby dělali to, co mají. Ale obnáší to i nějaké organizační věci, takže musím čas od času zajet na valnou hromadu celého Hnutí Brontosaurus a podobně, abychom se drželi nějaké koncepce.

Máš nějaké cíle, kam bys nás, jako Fénix, chtěl dovést?
(smích) Nějaké vize určitě mám, i když nejsou dvakrát konkrétní. Chtěl bych Fénix udržet v takové kondici, v jaké je dnes. Víceméně jsme nejaktivnějším článkem, co se památkového působení v Hnutí Brontosaurus týče. Jsem rád, že kolem sebe mám spoustu aktivních lidí, kteří dokáží dělat dobré akce.

Máš pocit, že ses za ten rok něco naučil?
Naučil jsem se minimálně to, že člověk musí někdy nad lidmi stát s bičem a být trošku ošklivý, aby všechno fungovalo tak, jak má. Na druhou stranu se musím přiznat, že to nedělám úplně rád. Vím, že to tak někdy být musí, ale zároveň z toho nejsem dvakrát nadšený.

Podílíš se v současné době aktivně na chystání nějakých akcí?
Mám toho trošku víc. Nejdřív bude taková kratší vzdělávací akce, která se bude konat na konci března na Josefově, ta je společná s ústředím a evropskými dobrovolnicemi. Další akce, která už bude čistě z fénixí dílny je víkendovka na Templštejně. Ten se nám pomalu ale jistě začíná zařazovat mezi tradiční lokality.

Pokolikáté už je tam nějaká akce?
Víkendovka už tam bude podruhé! Každopádně s Templštejnem je spojena další akce, kterou míníme pořádat, to bude letošní premiérový tábor na Templštejně. Nikdo neví, jak to dopadne, ale všichni doufáme, že dobře.

Co vás vedlo k tomu, že jste se najednou po tolika letech z Lukova přesunuli na Templštýn?
Už tu byla jistá unavenost a trochu přelidněnost Lukova, dohodli jsme se, že už nám Lukov nemá co dát, a zároveň ani my jemu. Bylo to krásné, ale bylo toho dost. (pozn. red. Týká se pouze jedné skupiny, která organizuje tábor, druhá akci pořádá tradičně na Lukově.)

Když se vrátíme zpátky k víkendovce na Templštýně, mohl bys navnadit naše čtenáře, na co se mohou těšit?
Rozhodně můžu říct, že se můžou těšit na kvalitní akci, kterou jistě vymyslíme.

A pak tady mám pár otázek z trochu jiného soudku, protože bychom se rádi podívali na tvou osobu nejen s předsednického, ale taky osobního hlediska. Za cos dostal nejvíc nařezáno od maminky, když jsi byl malý?
Jo, vzpomínám si. To byla taková hezká příhoda, kdy jsme se s kamarádem rozhodli, že se nám moc líbí jeden takový starý vrak trabantu, tak jsme si v něm jezdili, a jezdili jsme v něm dlouho. No a jezdili jsme v něm několik hodin, až do té doby, než si náž přišli vyzvednout policisté, jelikož naše maminky o nás měli trochu strach.

Kolik vám bylo let v té době?
Asi tak sedm nebo osm. A v té době ještě neexistovaly úplně běžně mobily...

...Takže se ty děti hůř sháněly potom. Co bys nikdy neudělal na veřejnosti?
Asi bych nikdy nemočil na veřejnosti, to je přece jenom dost intimní...

Co znamená močení na veřejnosti? Já myslela, že to muži dělají běžně...
Dobře, nikdy bych nemočil na veřejných místech, například v tramvaji, tedy v šalině, když jsme v Brně.

A nyní přikročíme k filosofičtějším otázkám. Jezdíš rád v sudu?
Musím přiznat, že v sudu jsem ještě nejel, ale rozhodně to jako slavný řecký filosof někdy zkusím, protože je to vážně výzva. A navíc, kdybych jel v sudu, můžu být jako Thorin Pavéze.

Jaké je to tvoje oblíbené zenové moudro, případně životní motto, kterým se řídíš?
Přiznám se, že zenové moudro nemám, ale možná motto, kterým se řídím v životě je „žij a nechej žít“.

A na závěr, chtěl bys něco vyřídit našim čtenářům?
Jste čarovní!

Pokud jste dočetli až do konce, máte jedinečnou příležitost se aktivně podílet na průběhu dalšího rozhovoru. Do série „rozhovorů s důležitými osobami našeho článku“ bych ráda zařadila i rozhovor s místopředsedkyní, ovšem vzhledem ke kolizi rolí je to lehce komplikovaná záležitost zavánějící schizofrenií.
Pokud byste o tento rozhovor měli zájem, zasílejte své dotazy na místopředsedkyni k nám do redakce (viz. e-mail t.fantasy@seznam.cz, nebo na můj fejsbučikový profil), my se jí zeptáme. Zvažujte prosím předem, že dotazy musí být dostatečně reprezentativní, aby se daly zveřejnit.

 
Všichni jsme Jedno a hoříme dál
Tess   
3.1.2014

Nastal přelom roku, období, kdy lidé mají tendenci hodnotit uplynulé a těšit se na budoucí. I pro nás nastal čas několika drobných změn. Zmenšila se nám rada, můžeme tedy doufat v jasné zítřky nekomplikované přílišnou demokracií. Drobná obměna nastala i ve vedení, i když bych ji nazvala téměř zanedbatelnou, protože dvě třetiny zůstaly v původní sestavě. Na místě předsedy a hospodářky zůstali Basty a Páč, tedy osvědčená dvojka z loňského roku. Vyměnil se pouze post místopředsedkyně (buďme genderově korektní) – namísto Vlastičky teď tuhle čestnou funkci vykonávám já.

Důležité je, že jsme podstatnou část svátků, tedy Vánočku a Silvestr, strávili pospolu a bylo nám dobře, protože to tak má být a o to jde především. Jelikož všichni jsme Jedno.
Jako drobnou poznámku pod čarou bych ještě zmínila, že se po delším období nejistoty začíná formovat tábor. Možná jich ve výsledku bude víc, ale pro začátek jeden postačí. Bude to jiné v mnoha ohledech – primárně hodláme přesídlit na jinou lokalitu. Ne kvůli nějakým neshodám, prostě většina věcí se po delší době omrzí a je potřeba přijít s něčím novým, inovativním a převratným. Nikdo neví, co z toho nakonec vznikne, ale nespočívá právě v tomhle ta krása?
I já jsem původně měla v plánu být inovativní a vytvořit jinou formu článku, než na jakou jste byli zvyklí doteď. Nicméně jsem došla k závěru, že pro současnou situaci se stejně nejvíc hodí bilancování věcí minulých a budoucích. Pro příště snad můžu slíbit něco čtivého, rychlého, živého a nabitého informacemi tak, že z článku budou doslova kapat.

Všem, kteří bojují s prokrastinací v průběhu zkouškového podobně jako já, přeji hodně vůle a trpělivosti. Doufám, že jste prožili konec roku obklopeni rodinou a přáteli, tedy lidmi, kteří nám spolu s láskou vnáší světlo do života. Omlouvám se, pokud jsem přehnaně patetická, ale i na cyniky (což já nejsem!) někdy dojde.
Nepřehánějte to s tou melancholií přicházející s koncem roku a využijte příležitosti. Začátek každého roku je čistý list, a je jen na nás, čím ho popíšeme.

Šťastný nový rok 2014 s ohněm a Fénixem v srdci vám přeje
s láskou
Tess

 
Mauglí v džungli velkoměsta
Tess   
3.9.2013

V hlavě mi pořád dokola hraje I don’t speak human od Omnie, na krku se houpá několik dřevěných přívěsků a po posteli se válí krom dřevěných korálků taky peří a kosti, materiál na budoucí „amulet“. Co to kecám kosti, myslím přece partyzány! Jak by řekla Helenka Součková: dala jsem toho partyzána do křoví a ráno tam ta prasečí kost už nebyla. A za celou tuhle situaci vlastně může tábor.
Nutno podotknout, že byl odlišný od těch předchozích, a to hned v několika ohledech. Objevilo se nadstandardní množství zranění, paradoxně ale ne u lidí, u kterých se to předpokládalo. Osud zjevně chtěl, aby náš nový zdravotník Kryštof získal co nejvíc zkušeností v co nejkratším čase. Za další – účastníci nám herně umřeli už v půlce tábora. Jestli to takhle půjde dál, umřou ještě dřív, než vůbec stačí přijet. Za celou dobu se na celém území hradu Lukova a okolí nevyskytl ani jeden zombík, všichni byli totiž nahrazeni běsy. To jsou stvoření poněkud více zvířecí, chlupatější a méně se rozpadající při chůzi. Pravděpodobně od nich pochází moje obliba v přírodních špercích, kůžích, kožešinách a oblečení s hadím vzorem, která se u mě v poslední době vyskytla. A když už zmiňuji ty odlišnosti, do výčtu by se dala zařadit taky poměrně poklidná posthostinová aktivita – fotbalový zápas Baník proti Baníku.
Přestože tábor proběhl v zahloubanější, takřka seriózní atmosféře (že bychom snad zestárli nebo co?!), pořád nebyl dost seriózní na to, aby potáborová aklimatizace v civilizaci proběhla bezproblémově. Prvních pár dní jsem brázdila Brno obklopená křováckou aurou, tedy čistá (poté, co se mi podařilo odstranit dvoutýdenní nánosy prachu a špíny) a městem nepoznamenaná.
Pomalu už jsem si zase zvykla na to, že jím příborem, spím v peřinách a hvězdy nejsou zdaleka tolik vidět. Přesto, nebo právě proto, svoje naděje upírám směrem k datu 6. – 8.9., kdy se všichni zase potkáme na Potáborovém setkání na Lukově a doženeme, co jsme případně nestihli.
Těším se na vás
Držím palce při asimilaci
Tess
http://potaborovesetkani.webnode.cz/
http://www.youtube.com/watch?v=bLZ_Zy1VhMI

 
<< Začátek < Předchozí    - 3 -    Následující > Konec >>

Výsledky 7 - 9 z 34

Nejbližší akce

Spolupracujeme